Počátky homeopatie

Homeopatie je evropská terapeutická metoda, jejíž základní myšlenky můžeme najít už v indických védách, v Bibli a v naukách Hippokrata. Za její systematizaci, rozpracování a rozšíření se zasloužil německý lékař a lékárník Samuel Hahnemann (1755-1843).

V roce 1796 popisuje svůj slavný pokus, kdy užíval velké dávky chininu, aby dokázal opak tvrzení anglického lékaře Cullena, že chinin léčí malarii díky tomu, že svou hořkou chutí posiluje žaludek. Jeho teorie byla, že chinin má silné antipyretické účinky a proto léčí malarii. O této teorii už dnes víme, že měl Hahnemann pravdu a geniálně rozpoznal příznaky otravy s podobnosti svého stavu prodromálním příznakům malárie. Po dalším užití chininu se u něj objevil úplný obraz choroby podobný malárii. Po dalších šesti letech experimentů a pozorování napsal, že takto poznaná zásada podobnosti není ojedinělý jev, ale obecný přírodní zákon. V následujících letech vynálezl speciální přípravu homeopatického léku, při hledání účinku nejmenší dávky homeopatického léku a to potenciaci.

Hahnemannova terapie se rychle rozšířila po celém světě a objevila se i u nás.

V Evropě a na ostatních kontinentech světa je ve většině států uznávaná, často aplikovaná v odborných i laických kruzích, do léčení začleněný integrující způsob léčby.

V roce 1996 při 200. výročí Hahnemannova poznání byla udělená alternativní Nobelova cena řeckému homeopatovi Georgi Vithoulkasovi za vzkříšení klasické homeopatické vědy.

Na sjednocení homeopatického vzdělávání a výrobu homeopatických léků byl založen v Evropské unii výbor zaobírající se těmito směrnicemi.

V dnešní době se málem v každém státě rozšiřuje homeopatické hnutí a homeopatická filozofie. Čím dál tím více lidí se obrací k alternativním možnostem léčby svých problémů, většinou po zklamání se v klasické medicíně. Vzniklo hodně kvalitních homeopatických škol a výuku zajišťují kvalitní učitelé nejen z Česka, ale i z Anglie, Indie a Ameriky.