Postvakcinační syndrom II.

04.01.2009 17:58

V posledních letech se stala diagnóza postvakcinačního syndromu každodenní v mé lékařské praxi. Postupem času jsem vytvořil účinnou metodu na léčbu této skupiny symptomů. Proto cítím povinnost se o své poznání podělit s druhými, ať jsou to lékaři, rodiče nebo s kýmkoliv, koho se to jakýmkoliv způsobem týká nebo má jenom o tuto téma zájem. Můj zájem o vakcinaci a léčbu vedlejších účinků vakcinace se objevil, když byly ještě mé děti malé, asi před dvaceti lety. Od té doby shromažďuji informace o této oblasti medicíny, které jsou zejména v posledních deseti letech založené na potvrzených faktech zaznamenaných ve své praxi.

To, že se po vakcinaci objeví chronické choroby, bylo pro homeopaty známe už v 19. století po zavedení prvního masového očkování proti neštovicím. Homeopatie dlouhodobě používala Thuju na léčbu těchto problémů po vakcinaci, ale tato praxe nebyla pro mě zdaleka dostačující. Asi před deseti lety se mi dostala do ruky kniha mého kolegy Jean Elmigera („La medicine retrouvée“ – Znovu nalezená léčba), na její popud jsem změnil svoje léčebné metody ohledně poškození vakcinací a postupem času jsem se začal cítit méně neschopným při řešení těchto problémů. Jim popsaný způsob byl jednoduchý a byl jak v terapii, tak v prevenci jednoduše použitelný. Stalo se mých zvykem, že jsem se při každém případě poškození vakcinací důkladně vyptal na celou historii případu a vděčné maminky mi často říkaly: „To je to, co jsem vždy říkala, ale nikdo mi nevěřil, vždy jen to tvrdili, že tyto symptomy nemají nic společného s vakcinací“.

Zdá se, že vakcinace má o mnoho více vedlejších účinků než si dříve mysleli. Musíme zde připomenout, že vakcína obsahuje oslabené, mrtvé bakterie nebo části původců choroby a vyrábějí se za pomocí jedů a přísad (aluminiumfosfát, aluminiumhydroxid, neomicit, thiomersal – sloučenina rtuti, formaldehyd, 2-fenoxietanol nebo bílkovinu z bílku), proto v nich vždy najdeme i znečištění.

Popis obrazů postvakcinačního syndromu pochází ze dvou pramenů: velká část symptomů je popsaná v patřičné odborné literatuře jako PVS, ostatní symptomy jsou z mého pozorování. V souvislosti s tímto je třeba zdůraznit to, že když se objeví daný symptom po určitém očkování a zmizí jen po podání potencované vakcíny, tak tento symptom byl způsoben touto vakcinací.

Postvakcinační syndrom existuje v akutní a chronické formě. K akutní skupině symptomů patří následující:
horečka, křeče, nepozornost, pobavenost, encefalitida a/nebo meningitida (zápal mozku a/nebo zápal mozkových blan), otok místa vpichu, symptomy podobné černému kašli, bronchitida, průjmy, abnormální ospalost, častý neutěšitelný pláč, ostrý jekot (cri encéphalique), mdloby nebo šok, zápal plic, smrt, úmrtí v kolébce.

Po přesném studiu a na základě sledovaných případů dostaneme následující soubor chronických symptomů:
Nachlazení, žluté nebo zelené hleny, zapálené oči, ztráta očního kontaktu, šilhání, zápal středního ucha, bronchitida, vykašlávání hlenů, kašel, astma, ekzém, alergie, zapálené klouby, únava a nedostatek životní síly, neuhasitelná žízeň, cukrovka, průjem, zácpa, bolest hlavy, poruchy spánku s nočním buzení a pláčem, epilepsie, ztuhlost zad, křeče svalů, závrať, poruchy koncentrace, ztráta paměti, poruchy růstu, poruchy koordinace, poruchy vývoje a chování, také neklid, agresivita, podrážděnost, pocit zbití, citová nerovnováha, zmatenost, ztráta vůle, duchovní otupělost.

Tento seznam není určitě ještě úplný, protože symptomy postvakcinačního syndromu mohou být krajně různorodé. Diagnóza se nezakládá tolik na aktuální anamnéze, ale více na tom, kdy se tyto problémy objevily. A aby to bylo ještě více komplikované, je nemožné přiřadit určitou charakteristickou skupinu symptomů postvakcinačního syndromu specificky k jednotlivým vakcínám DPTP*, DTP**, MMR*** nebo HIB****. V praxi musíme vycházet z toho, že ve skutečnosti kterákoliv vakcína může způsobit už dříve vzpomínané symptomy, ale i jiné zde nevzpomínané.

Nadále neexistuje jasná dělící čára mezi akutními a chronickými potížemi, protože akutní problémy většinou předchází chronické chorobě a znamenají její začátek.
Když se u někoho bezprostředně po očkování neobjevila žádná akutní reakce, to ještě podle potřeby nevylučuje to, že toto očkování nezpůsobí chronické problémy v budoucnosti. Komplikace se objevují většinou až po jednom, dvou nebo více týdnech. Proto je většinou velkou chybou, když nemyslíme na postvakcinační syndrom v chronických případech kvůli časovému odstupu mezi vakcinací a objevením se komplikací.
Častokrát se náhle objeví problémy až po druhém, třetím nebo až po čtvrtém očkování jako ve většině případů.

Vysvětlivky:
* DPTP – diftérie (záškrt), pertusin (černý kašel), tetanus, poliomyelitis (dětská obrna)
** DTP – diftérie, pertusin, tetanus
*** MMR – mumps (příušnice), morbilli (spalničky), rubeola (zarděnky)
**** HIB – Heemophilus influenzae B (influenza typu B)

Zdroj: dr. Tinus Smits: Postvakcinační syndrom
Překlad © 2008 vilcakul.extra.hu

 

© vilcakul 2009 - 2010 (kopírování materiálů jen se souhlasem autora!)

Vytvořte si www stránky zdarma!Webnode